Básně..

16. září 2008 | 18.32 |
› 

Smrt
Osud
Plakal, byl nemocen Neposkvrněná
Plakal, byl zdráv a přesto toužím po hříchu,
Byl šťastný, plakal Nedoceněná
Byl smutný, tak spal a dechem lapám po tichu.
Byl tu a byl tak sám
jít neměl kam, tak sám Záblesk z duše Tvojí,
vězněn svým smutkem Co uniká světu,
vězněn zdí samoty Pravda co se bojí,
zapomněl na radost Chápat lživou větu.
Nevěděl kudy kam,
věděl jak žít. Průzračné tajemné mlčení,
Ale žít bez štěstí? Které spojuje dva světy,
Nežít a mít! Zamrzlá srdce to ocení,
Zapomněl na sebe Roztříští uvadlé květy.
zapomněl žít
Vzpomněl se na nebe Proniknout nazí špínou všedních dní,
tam teď chtěl jít Co nás polívají odcizením,
Došel až na cestu Zůstaneš sám a poslední,
Zvládnu ji? zašeptal Já sama sebe nedocením...
Je to však cesta má?
To se už nezeptal
Šel cestou pořád dál
Anděli
On přestal se bát Anděli, odpusť mi mé horké slzy,
Cesta mu pomohla vždyť je tu zima a ráno je brzy!
zas pevně stát. Na věži dál budou hodiny znít,
Nemá strach až děti v postelích sny budou snít...
může jít
teď může žít. Až usnu naposled v mrazivém sněhu,
Šel cestu jiného přijmu Tvou lásku a přijmu Tvou něhu...
I ta mu pomohla plna té vášně pak vybuchne sopka,
víc, než by pomohla společným domovem bude nám hrobka.
cesta ho samého
Měl tam jít? Na štít pak napiš mi krvavou tuží,
Zůstat žít? na místo duhy proč černá mi sluší..
Stalo se! proč se vše kolem dál rychleji točí..
Každý má svojí smrt namísto smíchu mi déšť padá z očí...
Každý však v jiný čas.
Čekej dál! řekla mu Až zavřu oči, budeš mě líbat,
řekla mu, když už spal. Anděli smrti, už nebudu dýchat...
Tys mrtvá
Apokalypsa
V očích tvých už život zhasl,
na rtech tvých ti úsměv klesl, Obloha potemní a mraky si šeptají
dech tvůj už se zastavil. už se nerozední a blesky si blýskají
Zůstaň tady! Jen pár chvil!
Vítr nevane a hrdlička nezpívá
Barva tvé kůže už je bílá. oheň neplane a ospalec nezívá
Tvé rudé rty už zmodraly.
Proč jen sis víc nevěřila. Voda neplyne a slunce nesvítí
Zlé duše tě teď dostaly! tón se neline a čas se neřítí
Rudé skvrny na sněhu dlouhou cestu tvoří. Hvězdy tmavnou a tužka nekreslí
Po té cestě můžeš dojít až k samotnému moři. ptáci táhnou a všichni jsou pokleslí
To moře rudou barvu má,
kdo koupe se v něm neumírá. Muzika nehraje a hadi se svlékají
vlajka nevlaje a nemocní hekají
Stavby se boří a věže se kácí
plaší se oři a plamen se ztrácí
Mrtvola nehnije a potok neteče
vlkodlak nevyje a zachraň se člověče

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře